Může se to stát i vám…

Mobil zazvonil kolem jedenácté večer: „Zajeli jsme si od boje do Primoštenu na večeři a nějak nám mezi tím zmizela loď. Kluci jí jeli hledat na gumovém člunu a nemohou se dostat proti větru zpátky ke břehu.“

Na asistenční lince už jsme slyšeli ledacos a toto vypadalo na další, víceméně veselou příhodu – ovšem jak se ukázalo s velmi poučnou pointou.

Situace se jevila celkem jasně: silná Bora směrem na moře, zřejmě špatně uvázaná loď a posádka v komplikované a potenciálně nebezpečné situaci, kterou sama možná nevyřeší. V takových případech zatím vždy rychle a spolehlivě zafungovali místní záchranáři, zvyklí na nejneuvěřitelnější hříchy rekreačních jachtařů proti „dobré námořní praxi“. Nedaleká marina Kremik byla po čtyři sezóny domovskou marinou Českého charteru a se šéfem kapitanátu v Primoštenu Ante Huljevem jsme vyřizovali stovky crewlistů. Po telefonátu dle očekávání okamžitě zahájil s kapitánem inkriminované Bavarie 36 akci. Za dvě hodiny byla loď nalezena a odtažena před kapitanát i s bojí kterou odtáhla. Druhý den zaplatila posádka, naštěstí finančně zdatných podnikatelů, bez mrknutí oka za odtažení lodě 2000 kn a vypadalo to na happy-end.

Různé nehody patří k smutnější stránce života všech charterových společností. Ať to je stále se opakující mrzačení stěžňů po mostem Ždrelac, ztracené lodě, mediální kauzy domněle ukřivděných klientů, nebo následky všeobecně přetrvávající slepé víry charterových posádek, že křížky se vyskytují pouze na mapě. Celkem banální událost v Primoštenu měla mít ale dohru, kterou vstoupila mezi naše pamětihodné příběhy (viz. Bludný Holanďan na Jadranu, Aféra Vrtiš aj. na www.yachtclub.cz/clanky.html) .

Druhé dějství začalo hned druhý den telefonátem ze Splitu: „ Hydrografický Institut Split. Vaše jachta utrhla v primoštenské zátoce měřící boji. Cena instalovaného zařízení je cca 30 000 EUR – pokud došlo k poškození, uhradíte (majitel lodi) škodu. Servisní loď vypluje ze Splitu až se zklidní bouřlivý NE vítr.“ Za tři dny jsme se dozvěděli, že sice k poškození boje nedošlo, ale za výjezd servisní lodě a nové ukotvení boje zaplatíme 2 000 EUR. Na náš dotaz proč se musí měřit (zřejmě mořské proudy) právě v blízkosti většinou zcela obsazeného kotviště v Primoštenu jsme se dozvěděli, že umístění měřící boje bylo oznámeno v pravidelném navigačním hlášení na všech pracovních kanálech VKV.

K bezpečnosti vyvazování na boje bych zmínil ještě jednu zkušenost z „dřevních dob“ , kdy české lodě jezdily na Jadranu výhradně v režimu „černého charteru“ a střídaly posádky na různých spřátelených kapitanátech. Takový kapitanát byl pro nás i v malebné vesničce Malinska na ostrově Krk. Vjezd do místního přístavu je zde otevřený na severo-západ, tedy směrem od kterého občas přicházejí obávané „neveriny“ a do přístavu jsme dorazili právě na dvoumetrových vlnách už na „ocasu“ jedné z takových vydařených bouřek. Od té doby jsem už takový masakr neviděl. Snad všechny lodě které byly před příchodem vln uvázané na bojích v přístavním bazénu, byly nyní potlučené a strandované na závětrné straně přístavu. Druhý den jsem vyřizoval na kapitanátu crewlist pro další posádku a opatrně jsem se zeptal kdo jako uhradí majitelům lodí, kteří si za vyvázání na boje zaplatili, způsobené škody. Odpovědí bylo jen pokrčení ramen : „Vyšší moc.“

Zpět < jj >, www.yachtclub.cz